Interpelace 15. 12. 2011
16. 12. 2011 Odpovědi členů vlády na písemné interpelace
První písemná interpelace poslance Miroslava Váni ve věcech vládních škrtů ve výdajové oblasti státního rozpočtu, sněmovní tisk 529. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Váňa: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, já musím říci, že 20 minut sleduji to, co se tady děje a nemohu to nechat bez povšimnutí. Ono se to neděje poprvé. Ono se to děje skoro vždy a vždy nám je vysvětlováno, jak má pan premiér právě něco, právě teď něco důležitého. Je nám vysvětlováno, že přece musíme být rádi, když tady sedí jeden ministr, dneska je to ten, jindy to bude jiný.
Víte, já jenom jsem chtěl říci, že ono se ani nejedná o nás samotné, i když je to vrchol neúcty k opozici. Ale co je horší, že se jedná o občany jako takové. A to, co se tady odehrává v této Sněmovně, ten vrchol netaktu, neslušnosti, vrchol neúcty, vrchol pohrdání, to je vlastně vzkaz lidem. To je vzkaz lidem, jak bere tato vláda občany této země vážně. Jak bere vážně tato vláda naše občany, jak této vládě leží na srdci osud lidí.
Víte, ono od maličkostí se začínají dít velké věci. A podle maličkostí poznáte přítele, podle maličkostí poznáte člověka. A podle maličkostí mají možnost lidi posoudit a poznat nejen tuto vládu, ale způsob, kterým vláda zachází s lidmi i s opozicí.
Dámy a pánové, nyní konkrétně přejdu k odpovědi na písemnou interpelaci.
Vážený nepřítomný pane premiére, interpeloval jsem vás s tím, kde vám kladu obyčejnou lidskou otázku, komu slouží vládní výdajové škrty ve státním rozpočtu. Tu otázku jsem si, nepřítomný pane premiére, dovolil položit proto, protože jsem vnitřně přesvědčen, že výdajové škrty ve státním rozpočtu slouží pouze pěti procentům těch nejbohatších, ale té obrovité množině, těm 95 procentům lidí ty vaše vládní výdajové škrty nejenže neslouží, ale budou snižovat i životní úroveň rodin a budou jim velmi, velmi komplikovat jejich ekonomickou situaci, která v mnohých rodinách už dnes není vůbec jednoduchá.
Pane premiére, vy v druhém odstavci vaší písemné odpovědi hovoříte o tom, že vláda by byla nezodpovědná, kdyby nereagovala reformní snahou, kdyby nereagovala na současnou ekonomickou situaci celosvětovou právě těmito vládními škrty. Z toho je vidno, že si na jedné straně uvědomujete opravdu závažnou celosvětovou ekonomickou situaci, která je více zcela jistě než vážná, a o tom není spor mezi opozicí a mezi vládní koalicí. To si všichni uvědomujeme, že to je opravdu velmi zásadní záležitost, ale vy jste, pane premiére, v roli lékaře, který si uvědomuje, že pacient je nemocný. Úspěch je, že si uvědomuje, že má nemocného pacienta. Ale iniciativně toho pacienta, chudáka malého, jdete léčit naprosto neodborně, naprosto amatérsky. Je to asi tak, jako kdybyste neslyšícího vodili na koncerty. Je to asi tak, jako kdybyste nevidomého hnali na okruh ve Formuli 1. Je to asi tak, jako kdybyste pacienta po infarktu nutili k vysokohorskému výšlapu. Vy jste v pozici lékaře amatéra.
Celosvětově panuje obava z návratu recese, z finanční a hospodářské krize, z narušení stability finančních trhů. Mohl bych zde hovořit o výrocích Mezinárodního měnového fondu, o výrocích právě šéfky MMF, o výrocích celosvětových bankéřů, světových ekonomů, kteří obecně nabádají politiky a vlády, aby si tuto nebezpečnou, celosvětově nebezpečnou situaci plně uvědomovali. A varují tito světoví ekonomové před takovými zásahy politiků a vlád, které ještě více v době krize tu ekonomiku budou potápět a budou ji hnát na kolena, budou ji hnát doslova k zemi. A vy přesně toto, vážený nepřítomný pane premiére, s vaší vládou děláte.
Celosvětově se ukazuje vyčerpanost neregulovaného kapitálu. Celosvětově se ukazuje vyčerpatelnost neregulovaného kapitalismu. To není mé prohlášení. To není ani prohlášení opozice, ale to je, vážená vládní koalice prostě světový fakt. Celosvětový neregulovaný kapitalismus je vyčerpán. Došlo k naprosté démonizaci bankovního sektoru, vznikla nová finanční bankovní oligarchie, která si činila právo na naprostou regulaci celosvětových ekonomik. A politika tupých výdajových vládních škrtů je cesta, která vede do naprosté ekonomické stagnace.
Vaše vláda, znovu a podruhé, se touto cestou vydává. Dluhovou krizi vaše vláda řeší výdajovými škrty a zvyšováním daní spotřeby.
Vláda tím podlamuje koupěschopnou poptávku obyvatel, vláda tím bude tlumit spotřebu lidí. Vlády ostatních států na rozdíl od vaší vlády, pane premiére, slyší hlasy bouřících se davů z ulic, protože lidé už obecně nechtějí doplácet na bohaté. Obyčejní lidé se bouří. Bouří se a svoji nespokojenost dávají velmi razantně a hlasitě najevo. Levicové síly po celém světě se tak budou formovat. Lidem už dochází obyčejná lidská trpělivost. Lidé po celém světě už nechtějí, aby byli sprostě veřejně okrádáni.
A tak i u nás se dočkáme toho, že pokojné demonstrace budou nabírat na razanci, nabírat na síle a mohou tak přerůst v otevřené sociální nepokoje. A je to proto, že lidé už toho mají obyčejně lidsky dost. Mají toho dost lidé v Řecku, mají toho dost lidé ve Španělsku, Portugalsku, Itálii, Německu. Mají toho dost lidé v naší České republice. A tak nepokoje a nespokojenost se budou šířit jako mor, jako lavina. Dočkáme se otevřených nepokojů a generálních stávek. Lidé už odmítají nespravedlivé a sociální škrty a neférové utahování opasků. Navíc ti, kteří káží, aby davy si opasky utahovaly, tak si sami žijí rozvalečně, blahobytně. Sami žádají, aby se uskromňovaly široké vrstvy občanů. Vždyť ti nejbohatší žijí na úkor té 95procentní většiny. A tak velké majetky mnohých dnes už miliardářů pocházejí v mnohých případech často z loupeživých privatizací, z dob kupónové privatizace či z dob velké privatizace, z dob loupeživě poskytovaných úvěrů, které už nikdo nikdy neuvidí. A to vše je v příkrém rozporu s klesající životní úrovní mas občanů. A tak na jedné straně se naše společnost dělí na 5 % nejbohatších, kde je neustále bez práce kumulován kapitál, a na ten 95procentní zbytek, kde v rodinách padá strmě životní úroveň.
Vážený nepřítomný pane premiére, rozšířily se řady lidí, kteří balancují v pásmu chudoby, rozšířily se řady dlužníků, rozšířily se řady bezdomovců, řady lidí, kteří žijí v rámci napjatých rodinných rozpočtů, žijí ze dne na den, žijí od výplaty k výplatě. Víte, ono to není vůbec žádná sranda. Zkuste si takto žít. Lidé už odmítají svými penězi sanovat banky, pojišťovny či jiné peněžní ústavy. Lidé už pochopili, že finanční sektor nemá další potenciál růstu. Peněžní ústavy se obávají prohlubujících se ztrát. Omezení koupěschopné poptávky našich občanů, našich rodin - tato vláda si tím vykoleduje další pád ekonomiky, další krachy, další osobní tragédie, další zničené životy mladých, střední generace, ale i seniorů.
Banky mají strach poskytovat své peníze, přitom praskají ve švech. Ale bojí se půjčovat, protože vědí, jaká je těžká ekonomická situace našich rodin a oprávněně se obávají, že by své peníze nemusely dostat zpět. A tak se tento stres přenáší na trh s nemovitostmi, kde strmě padá hodnota realit. Lidé už nevěří této vládě, lidé už nevěří v neregulovanou tržní ekonomiku a lidé odmítají nechat si rabovat své vlastní peněženky.
Obecně ve světě, obecně ve světě, vládní koalice, nejen u nás, obecně ve světě dochází k naprostému narušení rovnováhy, zvětšuje se sociální napětí, rozevírají se nůžky mezi bohatými a chudými a bohužel chudých raketově přibývá a ta malá skupinka bohatých si prostopášně bohatne a bohatne. Dochází k naprosté likvidaci střední třídy. Střední třída je postupně posílána do pásma chudoby a tak lidé po celém světě už odmítají být loutkami. Lidé už nechtějí být pouhou hračkou v rukách mocných, lidé už nechtějí být řadovými pěšáky na šachovnici privilegovaných. Tyto celosvětové proudy a trendy se pochopitelně objevují i v naší veřejnosti, u nás v České republice. A tak v České republice podle Armády spásy chudoba neustále roste a nabývá na síle. Ze statistik je patrno, že na hranici chudoby žije 936 000 lidí. Neustále přibývá lidí, kteří už dnes nejsou schopni uspokojit sami sobě a svým nejbližším základní lidské potřeby a žijí v absolutní bídě.
Vážený nepřítomný pane premiére, 300 000 Čechů nedosáhne příjmu 6219 korun měsíčně. Vážení kolegové na pravici, 300 000 Čechů nedosáhne na příjem 6219 korun měsíčně a vidím, že vás to zjevně baví. Vás to zjevně baví, mně je to líto. Nejvíce chudobou jsou dlouhodobě postiženi a zasaženi nezaměstnaní. Každý druhý nezaměstnaný žije v pásmu chudoby. Často ovšem do skupiny nezaměstnaných a mnohdy i do skupiny lidí bez domova se dostanou lidi, kteří se dostali do tíživé životní situace a u nich se kombinuje nízký příjem se zadlužením. V mnohých případech to nejsou podvodníci, flákači a lemplové, ale jsou to mnohdy nešťastní lidé, kteří si svými vlastními prostředky nedokážou sami sobě pomoci. Tisíce Čechů už prošlo osobním bankrotem a tak počet zbankrotovaných vzrostl o plných 93 %. Počet bankrotů vzrostl o plných 93 %. Tato vláda odmítá řešit příjmovou stránku státního rozpočtu a to je to, co opozice této vládní koalici vyčítá. Tato vláda odmítá zapojit vyšší míru zdanění bohatých. Tato vláda odmítá zapojit ty nejbohatší fyzické osoby, ty nejvíce vydělávající právnické osoby do procesu vyšší míry solidarity.
Tato vláda odmítá zapojit vyšší míru zdanění bohatých! Tato vláda odmítá zapojit ty nejbohatší fyzické osoby, ty nejvíce vydělávající právnické osoby do procesu vyšší míry solidarity! Tato vláda odmítá zapojit je do systému progresivního zdanění. Tato vláda odmítá to, co v civilním světě je slušné. Slušné je, když silný pomáhá slabému. Slušné je, když bohatý pomáhá chudému. Tato vláda odmítá to, co je slušné.
Současná vládní koalice ODS 1 a ODS 2, to jest TOP 09, a Věci veřejné porušuje slib daný touto vládou občanům. Všechny tyto strany, které jsem uvedl, ODS 1, ODS 2 a Věci veřejné slibovaly lidem, že stabilizují veřejné finance bez navyšování daní. A dnes, pravý opak je pravdou. Vláda novým zákonem o dani z přidané hodnoty zvyšuje nepřímé daně. Šije bič na občany. Z jejich kapes tahá chybějící peníze. A tak vláda s českou veřejností experimentuje. Vláda si bere občany za rukojmí.
Vláda experimentuje i v rámci ekonomik Evropské unie. Jednotnou sazbu daně z přidané hodnoty kromě České republiky bude mít pouze Dánsko. Ale Dánsko na rozdíl od nás kompenzuje jednu svoji daňovou sazbu daňovou progresí, a to až do výše 50 %. V Dánsku ti nejbohatší mají 50procentní daň. To je ten projev solidarity. V Dánsku to, co lidé potřebují k životu každým dnem - potraviny, jídlo, oblečení, tak mají v nulové daňové sazbě. To je ten projev solidarity. Žádná jiná země nevymejšlí takovou pitomost jako Česká republika! Žádná jiná země není tak krutá na svůj lid jako Česká republika! Snížená sazba daně z přidané hodnoty je uplatňována všude ve světě ze sociálního hlediska. A proto hazardní vládní experiment se u nás v České republice stane něčím, co krutě krvavě zatne sekeru do rodinných rozpočtů. Vyrabuje peněženky občanů.
Důchodová reforma vůbec neřeší situaci u 80 % budoucích důchodců. Naopak, je to opatření, které pomůže pouze deseti procentům těch nejbohatších. Je směšné, že vláda se zabývá pouze touto úzkou skupinkou zbohatlíků, úzkou skupinkou elit. Vláda řeší ty, kteří mají už dnes víc než 40 tisíc za měsíc. A na to doplatíme my všichni, protože vláda z kapes lidí vytáhne zvýšenou nepřímou daní, zvýšenou sazbou daně z přidané hodnoty plných 48 mld. korun. Ano, vláda vyrabuje peněženky lidí a tím získá 48 mld.! Tyto kroky vlády jsou nezodpovědné, necitlivé a nespravedlivé. Vyšší důchody těch nejbohatších, pane nepřítomný premiére, zaplatíme my všichni občané. Lidé se ocitají ve velmi složitých sociálních a ekonomických vztazích.
A to vše je navíc ještě umocněno stavem, ve kterém se nachází naše soudnictví. Které bychom mohli označit za bratrstvo kočičí pracky. I dnes jsme svědky probíhajících manipulací s insolvenčními řízeními, kde korupce čouhá jako sláma z bot. V mnohých případech se po odchodu Jiřího Berky bohužel nic nezměnilo. A tak jsme mnohdy svědky zcela zbytečných průtahů při soudních řízeních. Jsme mnohdy svědky dvou zcela rozlišných rozsudků v principálně jedné a téže věci. A už máme i za sebou takové skutečnosti a takové prožitky, kdy soudce při cestě do práce porazí kandelábry veřejného osvětlení! Kdy soudce, soudkyně na pracovní večeři se opije pod obraz boží! To je přece něco, co by se v normální lidské společnosti stát nemohlo a nemělo.
Do toho se ze zpráv o finanční situaci v České národní bance dozvídáme, že stále více a více lidí nezvládá zkrátka splácet své dluhy. A tak lidé dluží bankám po lhůtě splatnosti, podotýkám po lhůtě splatnosti, 56 miliard. Guvernér České národní banky sám v této zprávě upozorňuje na radikální útlum dynamicky příjmů domácností, což výrazně sníží schopnost občanů splácet dluhy. Domácnosti nemají na to, aby splácely své dluhy, a dluh domácností je ve výši jednoho bilionu korun. A tak vládní výdajové škrty odskáčí zejména střední vrstvy občanů a nízkopříjmové skupiny.
Důchodci, pane nepřítomný premiére, už dnes doslova dřou bídu. A tak tato vláda ODS 1, ODS 2 TOP 09 a Věci veřejné vyždímá pracující jako citrón. Lidé, kteří mají odcházet do důchodu v 67 letech, se toho důchodu nikdy nedočkají. Vláda zhoršuje výdajovými vládními škrty státního rozpočtu sociální postavení občanů. Při každém nárůstu cen se důchodcům výrazně propadne jejich životní úroveň. Už dnes má platit důchodce 100 korun za den pobytu v nemocnici, už dnes si má důchodce platit za nadstandardní lékařskou péči. A tak se lidé a důchodci ocitají v roli štvané zvěře. A tak lidé středního věku jsou ohroženi velkou sociální nejistotou. V důsledku svého přibývajícího věku se u těchto lidí snižuje perspektivnost a atraktivita při jejich pracovním uplatnění. A tak pohledem obzvláště dnešního kindermanagementu - vysoce zkušených 25, 28letých šéfů firem - se 40letý čiperný pracovník stává pouhým starcem.
Navíc se snižují podpory v nezaměstnanosti. a tak se lidé propadají do ekonomické i sociální nejistoty a jsou vtahováni do propasti depresí, velkých psychických zátěží a hnáni do temnoty nejistoty. Škrty ve výdajích státního rozpočtu tento strach a stres jenom prohloubí. Sedm z deseti Čechů má strach ze ztráty zaměstnání. Sedm z deseti Čechů si myslím, že stát by měl více pomáhat lidem právě při ztrátě zaměstnání. Bez práce je 570 tis. občanů. Bez práce je 40 000 vysokoškoláků. Bez práce jsou i lidé pracovití a ochotní pracovat, vzdělaní. Lidé, kteří mají chuť se zapojit, ale není o ně zájem. Z průzkumu se ukázalo, že tito lidé, když přijdou o ztrátu zaměstnání a přestanou býti schopni uživit svoji rodinu, své malé děti, tak procházejí těžkým stresem, těžkou depresí.
Mnohdy stresy dospělých, právě že už nejsou schopni uživit rodinu, přenášejí na své děti, a tak tím děti trpí. Děti pak mají narušenu svoji psychózu, svoji sociální pohodu a často děti končí na klinikách psychoterapeutů a psychiatrů. Rodiče se mnohdy utápí v konzumaci alkoholu, mnohdy používají omamné prostředky či jiné léky, protože svými vlastními silami padají pod tíhou svých krizových životních situací. Děti z takových rodin jsou povětšinou psychicky hendikepovány a odnáší si tato traumata do celého svého dospěláckého života. V takových rodinách mají děti velmi blízko k různým formám delikvence. Výsledkem tupých výdajových škrtů této vlády se tento strach lidí jenom zvyšuje.
112 tisíc vícepočetných rodin je ve stavu chudoby, ve stavu nouze. Dvě třetiny důchodců se pohybuje se svým důchodem pod hranicí 10 tisíc korun. Minimální mzda u nás v ČR je 280 euro, to je 8 tisíc korun, tj. méně jak v Turecku. Já si pamatuji, jak před revolucí se malé děti smály, když se někomu něco nepovedlo, a říkaly: ha, ha, ha, to je turecké hospodářství! A dneska Turci říkají: ha, ha, ha, to jsou ty minimální mzdy v Česku! A my si můžeme akorát zatlačit slzu v oku, protože Turci mají minimální mzdy větší jak my Češi.
A tak podstatným způsobem se snižuje životní úroveň invalidů či zdravotně postižených našich spoluobčanů, kteří tvoří armádu 600 tisíc občanů. Vláda tupými výdajovými škrty krátí příjmy této skupiny lidí právě na jednu polovinu, česky řečeno o 50 %. Jedna třetina našich domácností má vážné ekonomické problémy. Čtyřicet procent domácností přežívá v režimu od výplaty k výplatě a nejsou schopné tyto domácnosti jednorázově položit investici v částce převyšující 7 tisíc korun. Tito lidé, když se jim rozbije pračka, televize, když se jim rozbije lednička, tak mají smůlu - neperou, nemrazí, nejí a nevaří. (Výbuchy smíchu.) A nemají z toho srandu jako vy! 132 tisíc rodin, které pečují o dlouhodobě nemocné, o zdravotně postižené, o těžce invalidní děti, tak těm jako vánoční dárek jste poslali, že jste jim sebrali sociální příspěvek. Pěkný vánoční dárek! Dvě třetiny pracujících nedosáhnou na průměrnou mzdu. Čtyřicet procent lidí má strach z chudoby, má strach z nemoci, má strach ze stáří, má strach ze ztráty zaměstnání, lidé mají strach z poklesu životní úrovně. Lidé se zkrátka bojí, že už své děti neuživí. Dříve vláda ODS cpala do kapes těm nejbohatším a dnes vláda loví v kapsách a peněženkách všech našich občanů. Ve skutečnosti současná vláda žádnou reformu nedělá! Jde přece cestou nejmenšího odporu, cestou zbídačení běžných lidí. Pro vládu je typické, že střídá své názory, jak se říká, jako ponožky. Každým dnem má jiný názor. A proto 90 % lidí je nespokojených se současnou vládou, se současnou prací této vlády, 90 % lidí, kolegyně a kolegové, je už tak otrávených, že nemají vůbec chuť sledovat politiku, takže my si vykoledujeme to, že budeme sledovat sami sebe. Téměř 90 % lidí viní vládu z toho, že nehájí jejich zájmy a že hájí zájmy pouze těch nejbohatších.
Dámy a pánové, vážený nepřítomný pane premiére, mne mrzí to, že lidé ztrácí zájem o politiku, ztrácí víru v politický systém, a to proto, že vláda v jejich očích propadá. Školskou terminologií - má za pět. Vláda nebrání a nehájí oprávněné zájmy pracujících. Mne, vážený pane premiére, na vašich vládních výdajových škrtech mrzí to, že vláda nehájí právo pracujících na důstojnou odměnu za jejich práci, že vláda nehájí právo lidí na důstojný život, ale že vláda jenom řeší, jak se budou mít ti nejbohatší, a proto navrhuji nesouhlas s vaší odpovědí. (Potlesk zleva.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Prosím, pan poslanec Váňa. Jinak já jsem se třeba svého služebního vozu vzdala, tak jestli mi s ním náhodou nejezdíte, pane poslanče, třeba! (Pobavení a potlesk.)
Poslanec Miroslav Váňa: Ne! Nabídka to není špatná, paní místopředsedkyně! (Pobavení.) Teď zcela vážně. Na konto pana předsedy ODS. (Z pléna: ODS jedna!) Jedna, správně, děkuji! Já chápu, že je přetížen a že špatně slyší, protože má hodně pracovních úkolů. To se na něj nezlobím. ***
Jestli slyšel Subaru, tak já jsem řekl Superb. Jestli slyšel služební, tak slyšel správně. Služební přece neznamená jenom od Sněmovny. (Smích z pravé strany.) Děkuji za pochopení.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji vám. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Šulc: Hezké dopoledne, paní předsedající, vážená vládo. Já bych se vrátil od aut trošku k politice a vzkázal bych vaším prostřednictvím panu Váňovi, že jsem měl z jeho vystoupení radost. Já jsem si vzpomněl, jak jsem kdysi tady v Praze na vysoké škole musel povinně pět let chodit do školy a skládat státnice z marxismu-leninismu. Já mu musím dát jedničku s hvězdičkou. Vím, že i pan kolega Kováčik z toho měl určitě radost. Pan Lenin s Marxem a Engelsem se dnes opravdu museli vrtět ve svém hrobě. Takovou zrůdnost už jsem dlouho neslyšel.
Děkuji. (Potlesk z pravé strany.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Pokud tomu tak není, tak rozpravu končím.
Zazněl zde návrh ze strany pana poslance Váni. Byl to návrh na nesouhlas s odpovědí na interpelaci. Já přivolám kolegy a nechám o tom hlasovat. (Předsedající gonguje a chvíli čeká.) Zdá se, že nás už více nebude. Takže já zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?
Hlasování pořadové číslo 199, z přihlášených 93 pro 23, proti 38. Tento návrh byl zamítnut.
Přistoupíme tedy k projednávání další interpelace. Je to písemná interpelace pana poslance Miroslava Váni ve věci "komu slouží daňová reforma, čili úprava spodní sazby DPH", sněmovní tisk 530.
Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Váňa: Dobrý den, paní místopředsedkyně, dobrý den, dámy a pánové, kolegyně a kolegové. Pane nepřítomný premiére, vyslovuji nesouhlas s vaší odpovědí na písemnou interpelaci, kterou jsem vám zaslal v předchozím období.
Pane nepřítomný premiére, od sametové revoluce nás dělí 22 let. Většina nás, lidí, čekala, že změny za těch 22 let, změny porevoluční, budou změnami, které budou celospolečensky prospěšné, ale které budou rovněž i ekonomicky pro většinu z nás, pro většinu lidí, pro naše rodiny, změnami pozitivními. Lidé se těšili na to, že budou žít v demokratické společnosti.
Lidé se těšili na to, že budou mít šanci a právo ovlivňovat chod věcí veřejných, kde budou svobodně probíhat svobodné a regulérní volby, kde bude kulturní politický souboj, kde bude politická pluralita, kde bude svoboda slova, svoboda tisku, volnost názorů a kde se lidem bude žít obecně demokraticky, ale i ekonomicky, lépe. Proto lidé cinkali klíči. Těšili se na pozitivní změny.
Většina lidí očekávala takové celospolečenské i ekonomické změny, které povedou k růstu jejich životní úrovně, které povedou k jejich vyššímu životnímu standardu, prostě rodiny si bláhově naivně myslely, že jim bude ekonomicky líp, že se jim jejich ekonomicky život zlepší.
Bylo by přece bláhové zapírat, že za těch 22 let se nic nezměnilo. Bylo by nefér neocenit celou řadu pozitivních změn, celou řadu pozitivních kroků. Prostě, řada věcí se nám všem za těch 22 let povedla. To ano. A bylo by bláhové tvrdit opak.
Za těch 22 let v důsledku vědeckotechnického pokroku se změnila drtivá většina výrobků, zboží, zaznamenala zcela zásadní proměny různá odvětví ekonomiky, některá obrovský skok - informatika, počítače, výrobní technologie, stavební technologie, zdravotnictví, a tak bych mohl jmenovat i další odvětví.
Postavila se řada krásných a skvostných architektonických staveb, vybudovaly se krásné domy, změnily se tváře obcí a měst.
Za těch 22 let se posunul i věk založení rodiny a společnost se změnila tím, že se potichu začal vytrácet klasický běžný model úplné rodiny. A tak rapidně poklesl počet sňatků, rapidně poklesl počet vícepočetných rodin. Naopak přibyl počet rozvodů, objevilo se v rodinách násilí, týrané děti, a tato domácí trestná činnost.
Víte, kolegyně a kolegové, možná pro někoho to říkám zbytečně obšírně a zdlouhavě, ale promiňte mi ti z vás, kteří si to myslíte, toto krátké zamyšlení nad těmi uplynulými 22 lety. Já jsem chtěl obyčejně lidsky touto krátkou vzpomínkou říci, jak jsme se hluboce změnili my sami. Ano, my sami.
Máme mobilní telefony, iPody, tablety, notebooky, počítače, pořádáme videokonference, navštěvujeme 3D kina, tak jsme zavaleni a obklopeni moderní špičkovou technikou, možná té technice začneme my, lidé, za chvíli i překážet. Možná, kdybychom si někdy tiše stoupli před supermarket a sledovali odcházející zákazníky s naplněnými koši, tak bychom mohli říci "Oč tu jde? Vždyť už je blahobyt, vždyť se máme všichni dobře", ale on by to byl zbrklý unáhlený závěr, ona by to byla zkreslená nepravda.
Dámy a pánové, ta opravdu pravá realita všedního dne té naší všední běžné české rodiny je na míle vzdálená tomuto snu. Já jsem přesvědčen, že mezi lidmi a obecně vzato ve společnosti převládá pocit zklamání, pocit beznaděje, pocit opuštění, pocit jakési podvedenosti. Lidé se stávají apatickými.
Slovo politika jakoby se stalo sprostým slovem, jakoby to byla nadávka. A tak se možná mnozí z nás někde i bojí říci, že jsme poslanci, protože jsme se svojí oblibou dalece za uklízečkou, která se jeví býti potřebnější než my. To je prostě realita. Tak nás cejchují lidé za naši práci.
A mladí lidé? Přátelé, běžte mezi mladé lidi a řekněte jim srdnatě, co děláte. A když vyjdete nezraněni, celí, tak budete mít štěstí. Obecně vzato, drtivá část mladé generace, i ta, která ještě u volebních uren nebyla, má odpor k nám, politikům. Má odpor k politice jako takové. Lidé mnohdy mají oprávněný pocit, že oni sami nic neovlivní, že oni sami nic nezmohou.
Lidé mnohdy mají pocit, že jsou jakousi drobnou součástkou obrovského soukolí, že jsou jakýmsi pěšákem na šachovnici mocných, že jsou jakýmsi kašpárkem velkého mocenského loutkového divadla, že jsou jakýmsi pokusným králíčkem v rukou vládní mašinérii, a tyto pocity lidé mají proto, co vše okolo sebe vidí, a tak lidé už ani nekroutí hlavou, protože vidí, že možné je vše a že nemožné je možné. Tyto pocity lidé mají proto, když okolo sebe vidí vlnu bezpráví, nespravedlivost, nefér, násilí, nabubřelost papalášů, nestoudnost politiků, aroganci vlády.
Lidé nejsou hloupí a dokáží si spočítat, kolik se musí rodina nadřít, ta či ona rodina, aby si mohla dovolit jednou za rok alespoň tu zahraniční dovolenou. Kolik se lidé musí nadřít, aby si mohli koupit nové auto. Kolik se lidé musí nadřít, aby rodina mohla svým dvěma dětem zaplatit vzdělání. Naši pracující ví a znají, jakou dostanou odměnu za svoji celoměsíční dřinu a práci, co si za ty peníze mohou všechno koupit. A potom mnohým lidem vážně věřte připadá trpce komicky úsměvné, když slyší sen Martina Romana, který dříve byl u privatizace Škody Plzeň za 800 mil., aby posléze se za to inkasovalo 14 mld. 800 mil. a 14 mld., to je safra rozdíl. A to je jenom jeden příklad, jeden střípek z celé mozaiky. Lidé sami cítí, že se pomalu posouvají do pozice, kde v rodině jako soumaři dřou a vydělávají dva, dva jsou ekonomicky aktivní, muž či žena, táta či matka, ale neudrží potřebný životní standard pro svoji rodinu, neudrží a musí dětem říct: "Ty zkrátka, milý synku, na vysokou školu studovat nepůjdeš, protože na to nemáme."
A tak po těch 22 letech přichází vláda, která lidem říká, že je zapotřebí si ještě víc utáhnout opasky. Je zapotřebí šetřit na vás, je zapotřebí vám ubrat plyn, vy už jste se dobře měli. A tak zavedení jednotné sazby daně z přidané hodnoty krvavě zaútočí na rozpočty těchto nešťastných rodin - nelítostně. Dojde k vyluxování zubožených obsahů peněženek v mnohých rodinách. Z jedné strany se nesmyslně ročně vybere několik desítek miliard do soukromých penzijních fondů a z druhé strany ta samá vláda měla v plánu lišácky tyto chybějící zdroje pumpovat z peněženek a tahat z kapes občanů.
Původní záměr vlády byl ještě krutější, vláda chtěla původně zavést jednotnou 20procentní sazbu DPH, a tím tak vyluxovat peněženky lidem v částce 60 mld. korun. Toho se lekl i pan prezident Václav Klaus a zatáhl díky bohu za záchrannou brzdu. Tato vláda z jedné strany vytváří obrovský kšeft pro soukromé penzijní fondy, kterým za třicetileté období přistane na jejich kontech částka přes 1 bil. korun. A z druhé strany upířím způsobem vysává peněženky lidí, ročně 60 mld. korun.
Je to vážně vláda, která šetří na invalidech a jim očesává důchody. Nejsou ani ojedinělé případy, nepřítomný pane premiére, kdy člověk po dvacetileté invaliditě ve věku 58 let je poslán zpět do pracovního procesu. To je zcela konkrétní příklad. Mnozí lidé jsou odkázáni doslova na žebrácké dávky okolo 6 tisíc korun. A to vše je v přímém kontrastu s tím, že celá daňová reforma prospěje pouze 10 % nejbohatších, ale zbytku národa doslova ublíží. Daň z přidané hodnoty by se vlastně mohla jmenovat daní z ubrané hodnoty, protože tato daň z ubrané hodnoty bere lidem, snižuje jim životní úroveň, bere lidem naději a iluzi, sráží je na kolena. Je to daň z ubrané hodnoty. Zdražení pro všechny obyčejné lidi přinese obrovský kšeft pro úzkou skupinu. Na jedné straně strmě padají životní úrovně našich rodin. Jsme svědky osobních bankrotů, finančních krachů lidí, bezostyšného rabování peněženek, ohrožení životní jistoty našich maminek s malými dětmi, bortící se lidské osudy nejsou žádnou výjimkou - rozpadající se rodiny a na druhé straně nebývalý byznys, kšeft, kšeft pro finančníky, kšeft pro obchodníky, kteří obchodují s obavami lidí ze stáří.
Tato vláda je chlapák, je chlapák. Vůči lidu se zavázala slibem, že jim daně zvyšovat nebude a že veřejné finance uzdraví zázrakem. Ejhle, jaké kejkle s námi vláda provádí. Celá daňová reforma bude nejdrastičtější za uplynulých 22 let, bude to nejvyšší míra zdanění, bude to nejvíc bolet naše rodiny. Na daňovou reformu doplatí středněpříjmové skupiny, na daňovou reformu doplatí dlouhodobě nemocní, na daňovou reformu doplatí invalidé, na daňovou reformu doplatí důchodci, na daňovou reformu doplatí občané se změněnou pracovní schopností, na daňovou reformu doplatí lidé s podlomeným či slabším zdravím, na daňovou reformu doplatí mladé rodiny s malými dětmi, na daňovou reformu doplatí neúplné rodiny, na daňovou reformu doplatí samoživitelky a samoživitelé, na daňovou reformu doplatí dlouhodobě nemocní, na daňovou reformu doplatí rodiny pečující o přestárlé, či o osoby vyžadující speciální péči.
Celá daňová reforma zdraží lidem veškeré služby, hotelové služby, ubytovací služby, stravování v restauracích, hospodách, čištění a praní prádla, opravu obuvi, oděvů, kadeřníka, holiča, zdraží se manikúra a pedikúra, zdraží se veškeré relaxační služby, sauny, bazény, solária, fitness centra, masáže, rehabilitace, kondiční cvičení, zdraží se veškeré poradenské služby, daňové, ekonomické, právní, či jiné, zdraží se firmám vedení účetnictví, zvýší se lidem ceny léků, dětské pleny budou dražší, dětské oblečení také podraží, zvýší se cena městské hromadné dopravy, cena veřejné dopravy autobusové, železniční a letecké, zvýší se cena veškerých zdravotních pomůcek, invalidní vozíky, měřič tlaku, naslouchátka, berle, speciální berle, bílé hole. Zdraží se lidem topení, voda, plyn, elektrická energie, zdraží se lidem to, co potřebují k životu každý den, a to jsou potraviny.
Zdražování v důsledku pošetilé daňové reformy bude mít katastrofální dopady pro chudé, pro lidi nemajetné, pro středněpříjmové vrstvy občanů, pro vícepočetné rodiny. Rodina s dvěma dětmi pocítí zdražení měsíčně o plných 2 tisíce korun. Rozum zůstává stát nad tím, že Česká republika spadla do daňového dumpingu z hlediska přímých daní. Zejména z hlediska zdanění nejbohatších. Slušně řečeno, zdanění nejbohatších je u nás hluboce pod průměrem Evropské unie. A tak si opět dovolím připomenout, že za doby vlády obou Mirků, Mirka Topolánka a Mirka Kalouska, klesly výrazně daně těm nejbohatším.
Za doby této vlády obou Mirků byla zavedena rovná daň. Ta daň, která se posléze ukázala být ekonomickým nesmyslem. Snížily se daně z příjmů právnickým a fyzickým osobám. Zvýhodnila vláda Mirků ekonomicky ty nejsilnější, ty nejbohatší a ty nejmocnější. Za dob této vlády obou Mirků se daňové břemeno přeneslo na obyčejného člověka. Za dob této vlády se uzavřela smlouva ODS s občany. Tehdy ODS lidem slíbila, že daně klesnou 100 procentům daňových poplatníků. Tehdy ODS lidem slíbila, že stoupnou lidem čisté příjmy. Tehdy ODS lidem slíbila, že úprava daně z přidané hodnoty ale vůbec nepoškodí žádnou skupiny obyvatel. Tehdy ODS lidem slíbila, že u 70 % zboží a služeb daňová sazba klesne. Tehdy ODS lidi chlácholila, doslova chlácholila, že zvýšení cen bude jenom nepatrné - "nebojte se toho", a důchodcům - "důchodcům", těm tehdy říkala ODS, "přidáme 1000 Kč". Ta samá ODS tehdy slibovala, že nezavede školné, že zastaví snižování životní úrovně důchodců, že nezvýší finanční spoluúčast pacientů ve zdravotnictví. Slibovala zvýšení životní úrovně pracujících, vyšší prosperitu více početných rodin, vyšší prosperitu podnikatelů a zjednodušení administrativy podnikatelů. To je z volebního programu ODS tehdy.
Už tehdy v dobách obou Mirků zdůvodňovala ODS nutnost provedení daňové reformy s cílem vyléčit nemocné veřejné finance a s cílem snížit zadluženost. Tehdy vláda ODS Mirka Topolánka ve spolupráci s Mirkem Kalouskem léčila státní rozpočet tak úspěšně, že snížila příjmy do státní kasy ročně o 90 miliard Kč a poslala je do kapes těch nejbohatších. To, co ODS spolu s Mirkem Kalouskem od 1. 1. 2008 zavedla, dnes ta samá ODS v daňové reformě vlastně říká, že to bylo špatně, a dnes to ruší. Dnes v daňové reformě ODS přiznává, že úvaha rovné jednotné daně byla chybou. Rovnou daň měly pouze ekonomiky Slovenska, Finska, Litvy a i to je dnes již minulostí.
Tento experiment Topolánkovy vlády ODS přidal do kapes 5 procentům těch nejbohatších a razantně snížil příjmy státu, razantně zkomplikoval životy tomu zbytku. Už tehdy Topolánkův experiment obrací obyčejným lidem kapsy naruby. Rychle bohatnou pouze ti nejbohatší, kde jim jejich bohatnutí v konečném důsledku platí lidé z nízkopříjmových a středněpříjmových skupin obyvatel. Už tehdy ODS snížila přídavky na děti u 99 % rodin. Tehdy bylo porodné 17 500. Tehdy byl rodičovský příspěvek 7,5 tisíc. Tehdy byla vyšší míra výplaty nemocenské. Po celou dobu vlády ODS nedošlo ke zvýšení minimální mzdy 8 tisíc Kč. Došlo k velmi opatrným valorizacím důchodů. Už tehdy vláda ODS s Mirkem Kalouskem pracovala v zájmu finančních elit, v žoldu privilegovaných a už tehdy se toho zalekli samotní hejtmani z ODS. Už tehdy Topolánkova ODS společně s Mirkem Kalouskem v době celosvětové hospodářské krize utlumila spotřebitelskou poptávku a podtrhla příjmy občanů. Už tehdy Topolánkova ODS spolu s Mirkem Kalouskem oznámila lidem, že dobře už se lidé měli, že dobré časy už jsou za námi. Že to prostě lidem skončilo a že to teď lidem pořádně osladí.
Sociální demokracie předala zemi Mirku Topolánkovi a Mirku Kalouskovi s nízkým veřejným dluhem 29 % z hrubého domácího produktu. Roční deficit za vlád sociální demokracie byl v úrovni 2,9 % z hrubého domácího produktu a růst ekonomiky byl dynamický plus 4 % z hrubého domácího produktu. Za vlád sociální demokracie se zvyšovaly reálné příjmy občanů o 23 %. Vláda ODS Mirka Topolánka ve spolupráci a za asistence Mirka Kalouska vyrobila veřejný dluh 40 % z hrubého domácího produktu. Roční deficit rozpočtu se zvýšil na 7 % a dynamika růstu spadla do záporných čísel.
Vždyť to jsou jasné výsledky, kdo uvrhl zemi do chudoby. Tato vláda obou Mirků měla přece jenom svůj primát, svůj rekord. A to byl deficit státního rozpočtu za rok 2009 plných 224 miliard Kč. Tato současná vládní koalice, prezentovaná premiérem Petrem Nečasem, prezentovaná opět Mirkem Kalouskem, ale v jiném tričku, v jiném dresu, ODS 2 = TOP 09, si velmi rychle proti sobě postavila 40 tisíc zaměstnanců státního sektoru. To, co dříve vláda ODS nacpala do kapes těm nejbohatším bezdůvodným snižováním daní, chce teď tahat z peněženek 95 procentům občanů a tak vyrábět armádu nezaměstnaných.
Vážený nepřítomný pane premiére, celý vtip je v tom, že lidé už vám nevěří. Že vy a vaše vláda přenášíte daňové břemeno na jejich bedra, na bedra těch nízkopříjmových skupin občanů. Běžte si poslechnout maminky, jak si povídají, co si říkají. Běžte si to poslechnout, pane premiére. To byste se musel ovšem zamaskovat.
Víte, historicky největším zdražením obyčejným lidem - oni tomu velmi dobře rozumí, tomu vašemu vzkazu, a oni ho ocení ve volbách, vy se toho bojíte, vy to tušíte. Víte, lidem, když už bude nejhůř a budou zahnáni do kouta, co si myslíte asi, že jim zbývá, co si myslíte, že zbývá matce, která nedokáže nakrmit své děti, která v zimě jim nedokáže koupit teplé boty, teplé prádlo? Co si myslíte, že ti lidé budou dělat? Budou vás chválit? Budou vás volit? Budou přemýšlet pravicově? Víte, lidé vidí, že pracujete pouze pro úzkou skupinu nejbohatších a oni tuší, že daňová reforma vygumuje z mapy střední vrstvy občanů, kteří žijí v nějakém průměrném životním standardu a že budou posláni do pásma chudoby. Lidé totiž dneska už vědí, oč tady jde. Oni vědí, kolegyně, prostřednictvím paní předsedající, že tady jde o privatizaci veřejných služeb. O privatizaci důchodového systému. Že tady jde o privatizaci sociálních služeb. Že ty reformy jsou prostě pro občany nepřijatelné, nespravedlivé a necitelné. A tak lidé sami čtou filozofii vaší vlády a sami chápou, že vy chcete demontovat a destruovat fungující stát. Že vaší snahou je ohromit a ohrozit obranu, bezpečnost a dokonce i samotnou ochranu soukromého majetku.
Základním cílem a smyslem vašich kroků je podpora pouze těch nejbohatších, těch pěti procent.
Víte, mechanické snižování daňových kvót je destrukcí, je nerozumné, je nebezpečné a povede k omezení konkurenceschopnosti, k omezení investování a investic. Povede k vyhrocení sociálního napětí ve společnosti. A tak vaše daňová politika ohrožuje základní funkce státu, ohrožuje veřejné služby, vyostřuje tunelování, korupční prostředí a není zárukou prosperity a stability společnosti.
Vaše cesta v omezování daňového zatížení těch nejbohatších je naprosto škodlivá. Naprosto nesmyslně odmítáte bezdůvodně progresivní čili vyšší zdanění fyzických osob. V době krize zcela nesmyslně znemožňujete ekonomický rozvoj omezováním koupěschopné poptávky obyvatel. Téměř nulovou pozornost věnujete boji s daňovými úniky, protože rozhodující hráči nejsou téměř kontrolováni z hlediska řádných plateb daní. Důsledně vaše ODS odmítá zde ve Sněmovně předkládaný zákon o přiznání k registrovanému majetku jako účinného nástroje boje proti korupci. A tak zvláštní kapitolou jsou daňové úniky, spotřební daně, daně z přidané hodnoty u pohonných hmot. Impotentní zůstáváte s daňovými úniky u alkoholu a tabáku.
Vážený nepřítomný pane premiére, je obecně známo, že v černé ekonomice se točí okolo pěti set miliard. Podle mínění sociální demokracie je zapotřebí šetřit - šetřit, šetřit a šetřit, ale na lidech. Ne na lidech, ne na našich rodinách, ale na rozmařilém a bujícím státním aparátu. Co třeba tyto kauzy? Ozvučení českého předsednictví, Saša Vondra - 750 milionů. Je pryč. Ne Saša Vondra, ale těch 750 milionů. Kauza opencard - miliarda. Je pryč. Aktuální kauzy tunelů, skutečných tunelů v Praze, které vyvolaly ty virtuální tunely - deset miliard. Jsou pryč. Lehké topné oleje - sto miliard. Jsou pryč. Konsolidační banka - 240 miliard je pryč. A tak bychom mohli pokračovat dál.
Vážený nepřítomný pane premiére, proto vyslovuji nesouhlas s vaší písemnou odpovědí, protože šetřit se nemá na těch nejchudších. Šetřit se nemá na maminkách, na rodině, na dětech, na vzdělání. Ale šetřit se má na té velké obludné pomyslné státní hydře, na tom velkém státním aparátu.
Takže já vás, pane premiére, prosím, abyste přehodnotil svoji pro lidi nebezpečnou politiku.
Děkuji. (Tleská několik poslanců ČSSD.)
