Miroslav Váňa Právu řekl: Nechci za odcházejícími bouchnout dveřmi
21. 1. 2010 Krajská organizace se vám před parlamentními volbami sype pod rukama…
Ale to není pravda. Stojíme a pracujeme na seriózních základech. Jen protivníci účelově prohlašují, že jsme na prahu super-volebního roku v krizi. Krajská organizace má 1300 členů a i v prosinci jsme nabírali nové členy. Přání je otcem myšlenky.
Z ČSSD Pardubicky ale teď odcházejí dlouholetí a vlivní straníci…
Vím, ale zatím by se dali spočítat na prstech jedné ruky. Samozřejmě mě to mrzí, nemíním za nimi přibouchnout dveře. Zastupitelé, jak Morávek, tak především Ascherl, mají respekt a renomé. Nevybudovali si ho žvaněním, ale dobrou prací. Příčina jejich rozhodnutí je vždy individuální, jenom skrytá za frázemi. Odcházejí, řekněme, zklamaní.
Opouštějí stranu, protože na ně nevyjde ani v letošním roce, kdy se budou rozdělovat desítky zajímavých postů?
To je laciné nařčení. Odmítám je. Odcházející mohou mít i pocit, že jejich schopnosti a zásluhy nebyly doceněny. Ať to tedy řeknou. Sociální demokracie se znovu zrodila a do aktivní politiky zapojila před dvaceti lety. Pokud měl někdo nějakou představu a dvacet let se ji marně snažil prosadit, je mimořádně trpělivý a cílevědomý. Pokud se teď ta představa nekryje se současnou realitou, nemusí být chyba jen uvnitř strany. Pokud by to byla věc jen personální, záležitost osobních antipatií, lze to řešit. Každý je nahraditelný, ale ne kdekým a kdykoliv.
Jako by návrat Miloše Zemana do politiky proces drolení v sociální demokracii urychlil. Je to tak?
Nikdo z odcházejících nehlásí přestup k Zemanovým obdivovatelům. Naopak to popřeli. Jak Ascherl, tak Morávek jsou velcí a dospělí kluci. Pouze si dovolím připomenout, že Miloš Zeman byl tím, kdo do velké politiky vnesl pragmatické prvky, a opoziční smlouva toho byla vrcholem. Ale i zde platí: v politice nikdy neříkej nikdy.
Právo – Východní Čechy, 21. 1. 2010 – Zdeněk Seiner
