Blogy a názory

Víte, že každé dva týdny přijde lidstvo o jeden jazyk? I když je tento úbytek největší ve Spojených státech amerických a v Austrálii, jazyky vymírají i v Evropě. Sedm miliard obyvatel zeměkoule hovoří přibližně 7 000 jazyků, v Evropě připadá na necelých 50 států více než 200 jazyků. Lingvisté se domnívají, že během příštího sta let by mohla zmizet téměř polovina jazyků, jimiž se dnes na světě mluví. Více než tisíc z nich je už nyní v seznamu kriticky nebo silně ohrožených, takže balancují na pokraji zapomnění. Vymřelé jazyky zastupuje například polabština, kterou se naposledy hovořilo v 18. století. V této souvislosti UNESCO vytvořilo dokonce seznam ohrožených jazyků. Stojí za připomenutí, že přede dvěma sty lety se nacházela na pokraji zániku i čeština. Nebýt tehdy hrstky vlastenců, mluvilo by se dnes na našem území německy, polsky nebo maďarsky. A tisíc let hrdé tradice a kultury by bylo nenávratně ztraceno. Važme si toho, že naše úžasná země má svůj jazyk. Opakujme dětem, aby v používání anglických převzatých názvů nezapomínali na naši češtinu. Protože bude i jejich budoucím úkolem, aby si jejich děti vážili češtiny minimálně stejně a měli k ní ideálně ještě hrdější a vřelejší vztah!

Při hokejových nebo fotbalových kláních hrdě neseme dresy v barvách naší země a právě takové chvíle nás semknou v jeden pevný nerozbitný celek. Proč ale tuto naši národní hrdost nepřenášíme ze stadionů také do dalšího života? Všichni víme, jak vypadá náš každodenní soudobý protihráč. Bojíme se o ztrátu hodnot. A mě na hodnotách záleží. Nestydím se za to, že jsem Čech. Chci vlajkou z hokejového utkání mávat celý rok. Jsme citliví, že Indiáni ztrácí jazyk nebo co se děje jiným národům například v Africe. Jsme ale přeci lidé se stejnou hodnotou - pokud máme strach o ně, tak je přeci legitimní střežit a chránit i náš jazyk, naše tradice! Je přeci správné obhajovat je a nezapomínat na ně u sebe. Každý národ je jiný a není nacionalismem, když hájíme své zájmy.

Mým cílem je chránit naše dědictví. Stačí, když se společně spojíme a vrátíme se ke kořenům. Pokud máme o budoucnost strach, musíme si začít uvědomovat, že současný prázdný prostor lze vyplnit. Klíč k naší budoucnosti je totiž i naše minulost. Nezapomínejme na historii, učme ji a opakujme našim dětem. Pojďme slavit a prohlubovat naše světské a církevní svátky. Dodržujme Vánoce a nedopusťme, aby například příští 8.5. lidé věděli o svátku pouze proto, že nemusí do práce nebo protože je v obchodech zavřeno. Začněme zaplňovat vakuum. Nemůžeme rozhodovat o globálních věcech, ale můžeme s tím něco udělat sami. Chceme se opevňovat zvenku, ale obehnat drátem hranice neutlumí naši vlastní nejistotu a strach. Jediné řešení a jistota je opevnit se zevnitř. Pokud budeme mít pevné hodnoty, nebudeme v ohrožení. Ubráníme se sami. Nemáme se za co stydět, za národní hrdost umírali lidé století dozadu – letci i legionáři. Tohle je naše cesta, naše nové národní obrození. Začněme u sebe a nebojme se toho! Jsme Češi, tak jimi zůstaňme a buďme!

...vyjádřit upřímnou soustrast rodině i příbuzným Češky, která byla pobodána při teroristickém útoku v egyptské Hurghadě. Je to tragédie a je lidské sdílet tuto událost. Mohl tam být kdokoliv z nás, mohla tam být i moje rodina. Terorismus i nábožensky motivované útoky jsou opravdu největší hrozbou dnešního světa. Nevěřím, že kroky islámu jsou náhodné činy jednotlivců ve jménu víry. Všechny události posledních let jsou mozaika CÍLENÉ ISLAMIZACE EVROPY. Podívejte se do knih dějepisu a historie našich předků, kteří sváděli neúnavný boj s muslimskými Turky. Neříká vám to něco?

Dnešní moderní Hamlet by na jevišti říkal trošku upravený citát: „EURO či NE/EURO – to je oč tu běží. Je důstojnější zapřít se a snášet rány, anebo se vzepřít a skoncovat to navždy?“ Přijmout euro nebo zůstat u koruny? Po euru volají naši podnikatelé, protože pro ně znamená levnou pracovní sílu. Volají po něm i české firmy, protože jim odpadne trápení v podobě měnového kurzu. Dost podstatné také je, kdy bychom ho přijali a jak se projeví tahle změna za několik let. Pokud ho přijmeme v době, kdy má hodnotu kolem 26 korun, bude rázem český občan pro příští desetiletí chudý a naše další generaci posuneme na stupínek žebráků. Pokud musíme přijmout euro, tak v době, kdy bude mít výhodný kurz vůči koruně, alespoň kolem 19 korun. Slováci si prý už zvykli. Nejde ale srovnávat jejich přijetí se současností a naší situací.

Firmy v Česku naříkají, že potřebují víc lidí. Mzdy, které nabízejí nejvíc nedostatkovým profesím, jsou zoufale nízké. V Česku chybí v těchto profesích 20 tisíc pracovníků. Jsou to montážní dělníci, řidiči, kováři, nástrojaři, stavební dělníci, slévači, svářeči, kuchaři nebo pracovníci ostrahy. Mzda okolo 15 (16) tisíc není pro tyto profese motivační. Je na čase to změnit!

Téma našeho odmítání migračních kvót nebere konce. Je nám vyčítáno a doporučováno, že „kdybychom tolik nekřičeli nebo alespoň trošku podváděli, tak se nemuselo nic stát. Že přece všichni vědí, že kvóty nefungují, ale proč to říkat tak nahlas.“ Po dlouhé době tedy opět pevně prosazujeme svá rozhodnutí a rázem stojíme před Evropským soudem. Přitom by údajně stačilo vzpomenout si na dobrého vojáka Švejka a všechno by bylo v pořádku. Jako třeba tehdy za Rakouska a jeho císaře pána. Pak se ale ptám – kdo je tady větší Švejk? My nebo EU? Situace se obrací. Švejkovské metody za nás přebírá Evropská unie a její politici, zatím co my se vztyčenou hlavou hájíme naše stanovisko a konečně také české zájmy.

Česká republika zůstává v kvalitě života v mezinárodním srovnání na 22. místě ze 128 porovnávaných zemí. Patří zatím mezi nejbezpečnější země na světě vůbec. Chci, aby to tak zůstalo! Nejlépe je na tom Česko se základními lidskými potřebami (s výživou a základní lékařskou péčí), úrovní pitné vody a hygieny, přístřeším a osobní bezpečností. Vysoké hodnocení má také v dostupnosti základního vzdělání. Z nových zemí EU je na tom lépe už jen Slovinsko, naopak za námi je i Itálie, Kypr nebo Slovensko. Važme si toho prosím...

…že tak, jako dokážeme být v „boji proti Hradečákům“ nebo při hokejových a fotbalových zápasech patrioti, mávat s vlajkou nad hlavou a zpívat hymnu, zamyslíme se opravdu nad situací v naší zemi. Že události posledních měsíců si každý v hlavě projdeme a uvědomíme si, jakou napíšeme budoucnost pro další generaci. Že také není úplně správné, aby se zem stávala vlastnictvím pár miliardářů. A že postarat se o blahobyt lidí i dostatečnou výši mezd je přeci základní úlohou státu. Mějme svoji hrdost!

Volební průzkum je vždy jen průzkum. Nenechme se ním zmást, ukolébat nebo ovlivnit. Jak potvrdily volby ve Velké Británii, počítá se vždy jen realita. Samotná anglická média připustila, že „rozptyl ve výsledcích bývá velký a britské průzkumy z posledních let jsou poněkud problematické, protože se oproti skutečným výsledkům poněkud rozcházely.“ Tedy buďme opatrní při zveřejněné dalších "zaručených předvolebních výsledků", pravda vězí většinou úplně jinde. Mysleme na to!

Obecný blahobyt občanů v této zemi není. Je nesčetně případů, kdy lidé musí vystačit s minimálními důchody nebo mzdou. A pokud mají mzdu vyšší, zadluženost domácností je u nás tak velká, že na běžný život zbývá opravdu pár korun. S tím se musí něco udělat! Výdaje seniorů za bydlení činí přes 40 % příjmu. Zatímco v roce 2005 takovou částku utratila každá 14. domácnost lidí nad 65 let, nyní je to každá 7.! Počet seniorských domácností je v ČR 1,75 milionu a to rozhodně není zanedbatelné číslo. Větší útratu za bydlení platí senioři jen v 5 dalších zemí EU (Rumunsku, Bulharsku, Dánsku, Německu a Řecku). Výdaje na potraviny se pak týkají nás všech. Jejich ceny rostou, mediální hvězdou je bylo nedávno máslo. Ale není jediné, nedávno byla v hledáčku médií zvýšená cena vajec. Cena cukru v meziroční srovnání stoupla v prvním čtvrtletí letošního roku dokonce o 27 %, pečivo stejně jako brambory se zdražilo o 8 %.

V subsaharské Africe má konstantní přístup k pitné vodě pouhých 30 % obyvatel, v chudších částech Asie mezi 40 a 50 %. Pokud k tomu přičteme březnové závěry OSN, které varovaly, že hladu v Africe čelí 20 milionů lidí a jde o nejhorší situaci od roku 1945, pak si položme otázku. Nedožene nás to jednou? Evropa stejně jako Česká republika má své limity a není nafukovací. Není na čase opravdu chránit každý kousek té naší úžasné země?